Hráči se obvykle během hry snaží odhadnout své šance na výhru s ohledem na své karty, dosud vyložené karty a sázky soupeřů. Protože ve většině her nedojde k ukazování karet, je významné odhadnout jednak své šance na výhru při případném ukazování, ale také šanci, že ostatní soupeři položí karty po sázce hráče.
V některých případech sázejí hráči hodně žetonů s kombinací, která při závěrečném ukazování nemá velkou šanci vyhrát a předpokládají, že ostatní hráči položí karty. Takovému způsobu hry se říká blafování a jeho úspěšnost závisí ve hrách no limit často na počtu žetonů hráče a tedy na tlaku který může svými žetony vyvinout na soupeře.
V pokeru existuje mnoho strategií od agresivních, kdy hráči často navyšují sázky a nutí soupeře ke skládání až po pasivní, kdy hráči málo sázejí, často sázky pouze dorovnávají a spoléhají na vítězství při případném ukazování.
Mnoho lidí poker považuje za sport. Je to hra, ve které lze poměřit síly s ostatními a na vrcholové úrovni nabízí odměny dosahující výdělků špičkových fotbalistů nebo golfistů. Je třeba si uvědomit, že stejně jako ve fotbale se na samotný vrchol propracuje opravdu jen hrstka těch nejlepších hráčů.
Za nejlepšího hráče pokeru na světě je obvykle považován Phil Ivey. Angažuje se především ve vysokolimitních hrách o peníze. Přesto dosáhl významných úspěchů i v turnajovém pokeru. Jeho počet účastí na finálovém stole World Poker Tour se blíží 10 a jednou podnik této série dokonce vyhrál. I když je přirovnáván k Tigerovi Woodsovi pokeru, sám o sobě tvrdí, že nikdy nedosáhne takové dominance v pokeru jako to dokázal Tiger v golfu. V pokeru je totiž stále významný faktor náhody a tak i ten nejlepší hráč občas prohraje.